Dovolte . . .

Dovolte, abych se vam predstavil.

Ta slova byla treti veta cestiny, kterou jsem se naucil.

Kdo jsem ja?

Jsem American, ktery davno zil v Praze a ktery jednou mohl mluvit par slov ceskych. Dnes ziju mimo Los Angeles, kde nikdo nemluvi cesky. Ani slovo. Krome "robot". A "polka". A opravdu se mi ta cestina chybi.


Kdyz "kolik stoji?" babicky se ptaji,
Kdyz "dobrej den!" Prazaci zpivaji.

Ta cestino! Ta cestino!
Proc mam tak rad?

Ten jemny prizvuk,
narodni poklad.


Konec spatneho basnictvi.

Doufam, ze budete moji strasnou cestinu trpet a se obcas vratit.

Az priste . . .